extra

"Radost z maličkostí" aneb "Jak to má žena"

28. srpna 2014 v 14:19
Nevím jak to máte vy, ale mě malé nákupy dělají velkou radost. Tam nový lak na nehty, tady pěkné náušnice, jinde nějaká ta květina do květináče a všechny tyto drobnosti mě dělají spokojenější, usměvavější a veselejší. Protože není nad ten uspokojivý pocit, když si z obchodu odnášíte něco pro sebe. Máte to taky tak? Potom mě jistě chápete a oceníte, že s vámi chci sdílet radost ze svých nových "věcí pro sebe".


Slaďoučkou vůní mě ve sprše a ještě nějakou chvíli po ní, obklopují tyto dva sprchové gely. Narazila jsem na ně v Lidlu a jsou od kosmetické značky Cien, kterou Lidl nabízí (mimochodem, jejich výrobky v testech vycházejí velmi dobře). Měli na výběr ze tří vůní - kokos, sladké plody a zázvor. Nemohla jsem se rozhodnout mezi kokosem a sladkými plody, tak jsem si při ceně 39kč za jeden (500ml) koupila oba Usmívající se . Má to i další výhodu - vždy když se sprchuju, můžu si vybrat vůni podle nálady.
Na každém je napsané krátké motto, které je vtipné a přesně vystihuje každou vůni, takže se opravdu přenáším do prázdninového ráje a nasávám pinacoladu, nebo si vychutnávám sladké ovoce....nedá se to přesně popsat slovyUsmívající se.



Potom co jsem vyzkoušena rtěnku od jedné kamarádky, věděla jsem, že jsme si souzeny (s tou rtěnkou, ne kamarádkou Usmívající se). Je od značky Bourjois Paris, odstín 06 Russian Plum (koupíte v Sephora, nebo Douglas cca za 220kč). Vřele doporučuju brunetám nad 20. Nad 20 proto, že u teen slečen rtěnka všeobecné působí, přehnaně dospěle (ale samozřejmě můžou být výjimky a bude slušet i 17-ti letéUsmívající se). Vínová skvěle doplní tmavé vlasy a rozzáří obličej. Ale kupodivu tenhle odstín sluší nejen brunetám, ale i blondýnám. Vím to, protože jsme si ji na dámské jízdě zkoušely všechny, bylo nás asi 7 a seděla opravdu všem. Přítomné můžou potvrdit - Jani, Terez, žejo?


Třeba jsem vás tímto článkem inspirovala, třeba ne, ale mé poselství je jasné: Probuďte v sobě radost z ženských maličkostí.

Kam ta móda spěje?

2. května 2014 v 21:38

Možná jste si toho všimly, možná ne, ale pánská móda, přesněji řečeno - ideál mužské krásy - se nám pomalu ale jistě mění. Ze scény začínají ustupovat "nagélovaní šampónci" a do popředí se čím dál tím více dere MUŽ. Stále další a další známí herci si nechávají narůst plnovous, anebo alespoň strniště na bradě. Dokonce i známé značky nechávají fotit své modely na zarostlých manekýnech.
Když jsem nedávno svému fousatému, vlasatému muži řekla, že už se konečně začíná přibližovat módě, prohlásil, že to móda se začíná více přibližovat jemu. Že přece vždycky prorocky tvrdil, že je módní guru.
V poslední době je móda vracet se k přirozenosti a k přírodě. Mužskou módu už to zasáhlo. Snad nebudeme muset dlouho čekat i na posunutí ideálu ženské krásy ze současné vychrtlosti blíže k přirozenosti.




Vlasový a fousový styling mého muže se nejvíce přibližuje muži v modrém tričku (=nestříhat, neholitMrkající).
Mě se tento trend líbí...a jak vám?

Yves Saint Laurent

15. dubna 2014 v 0:16

Před chvílí jsem se vrátila z kina. Mám ještě čerstvé dojmy z nového životopisného filmu o francouzském módním návrháři Yves Saint Laurentovi. Je to velkofilm jak má být. Má atmosféru. Zanechal na mě hluboký dojem. Přiznám se ale, že ne úplně pozitivní. Spíše...manio depresivní, to je rozporuplný. Takový, jakým byl Laurent ve filmu vyobrazený. Plachý, nevyrovnaný, stydlivý, uzavřený, citlivý. Ale naopak velmi kreativní, aktivní a pracovitý. Měl vytříbený vkus a velmi vyvinutý smysl pro krásu a krásné věci.
Jeho život mi připadal dost smutný. Měl všeho dostatek, bohatsví, přátele, obdiv, sex, drogy, byl obklopen nejkrásnějším uměním, luxusem a přepychem... ale jako by v tom všem nedokázal najít uspokojení. Nepůsobil na mě šťastně.
Nicméně obdiv k jeho tvorbě mu nelze upřít. Jeho modely odrážely vývoj kultury a celý film tvoří průřez světem módy od padesátek skoro až po současnost. Navíc byl natočený takovým způsobem, že si divák mohl vychutnat každý model...a že jich bylo.
Pokud se chcete pokochat a opájet krásou svou módní duši, zajděte si na tento film. Jste-li ale empatičtí a vcítíte se do hlavní postavy, připravte se na to, že neodejdete ve veselé náladě.





Dámská jízda

2. února 2014 v 22:14

V pátek jsem byla na úžasné akci! Holky, co jste z Ostravy a okolí, dobře čtěte, doufám že vás navnadím, a za rok jdete taky!
Jednalo se o (Tak trochu jinou) dámskou jízdou pořádanou Ostravským klubem COOLTOUR, kde se také akce konala. Byla jsem v tomto zajímavém prostoru poprvé, a docela mě to překvapilo. První velké překvapení bylo z prostornosti toho místa. Pár dní před tím jsem se s někým bavila o tom, jak je to velké. Prostor tohoto klubu přirovnala (ano, žena Mrkající ) ke svému bytu... Nakonec se ukázalo, že je tak třikrát větší než zmíněný byt (doufám, že jsem to teď nepřehnala zase já, hold jako ženy nemáme buňky na přesné odhady).
Jako vstupné na tuto akci bylo 5 kusů oblečení, které už nenosíme. To se následně rozdělilo na tři části.
V průběhu večera se odehrával souboj dvou módních návrhářek Sasancy a Lorjany. Každá dostala bednu s vybraným oblečením a měly z něj za 3 hodiny ušít model. Výsledek byl opravdu dechberoucí Smějící se. Já jsem ale byla nejvíce fascinovaná při pozorování toho proces, jak jim pod rukama ze starého vzniká něco nového. Mimochodem, do konečného díla byl zapojen můj starý svetr, moje dámská košile a moje šaty, které jsem sem donesla jako vstupné. Takže výsledné modely jsou vlastně skoro moje S vyplazeným jazykem.
Z druhé části oblečení vytvořila Monika Adamcová, autorka módní značky Ňů fešn šopa, outfity, které byly předvedeny na netradiční módní přehlídce. Ta byla hřebem večera. Předváděné kousky byly vydraženy a zisk byl věnován na podporu uměleckého pojetí vzdělávání dětí.
A zbytek oblečení byl v průběhu celého večera na prodej, takže na schodech se vytvořil jakýsi provizorní "sekáč", což bylo něco pro měRozpačitý. Kromě toho byla možnost různých ženských údržbových aktivit. Líčení, manikůra, masáže, úpravy oděvů, kreslení na boty... To poslední se zalíbilo mě a tak jsem si domů odnesla své staro-nové super originální barevně ozdobené nepřehlédnutelné sandály. Kreslič sice 20 minut jen botky otáčel v ruce a vzdychal nad tou malou plochou, ale myslím, že nakonec to vzal jako výzvu.
Na baru jsme si mohly koupit dámské drinky... Mě nejvíc zachutnal oranžový, ale neřeknu vám název...něco na A... Jo, Aperol Spritz!! vzpomněla jsem si Usmívající se.
No prostě ideální holčičí akce. Více takových!









Jdete příště se mnou?

První dojmy z novoročních předsevzetí

11. ledna 2014 v 20:21

Vstup do roku 2014 jsem prožila v docela poklidném stylu, ale o to divočejší je má náruživost při vytváření si novoročních předsevzetí. Určila jsem si několik změn, o které chci usilovat. A to pro dobro mě a mé rodiny (Předsevzetí, které se týkají jen mě pro mě nejsou dostatečnou motivací. A navíc - Chceš-li změnit rodinu, začni u mámy).
Toto jsou má předsevzetí:
1. Budu sportovat
2. Budu vařit a jíst zdravě (možná výstižnější tvrzení by bylo "nevařit/nejíst nezdravě")
3. Budu šetřit peníze
A praxe? Co se týče prvního bodu, mým prvním krokem bylo, že jsem si koupila tenisky. První asi po sedmi letech (od té doby co jsem si začala vytvářet šatník sama, vymizely z něj veškeré sportovní kusy). Můj vztah ke sportovnímu oblečení přibližně vystihuje můj vztah ke sportu. Ale sanžím se. Byla jsem na cvičení bosu... Příště si vyberu jiný typ cvičení, protože tři dny po tomto jsem nemohla chodit jako normální člověk, tak mě bolely lýtka! (a to nemluvím o ostatních svalech v těle) Dále jsem byla plavat. Plavání je jediný sport, který mám skutečně ráda. Jen by se mi líbilo mít celý bazén pro sebe. Nemám totiž ráda plavce s brýlemi, kterých je v bazénu tak 50%. Pořád do mě vráží, stříkají na všechny strany a tváří se při tom veledůležitě (když za velkolepého šplouchnutí vynoří hlavu z vody). Zaujal mě mladý pár. Ti naopak neplavali, ale plavecké brýle používali asi jako zpestření erotických chvil. Celou dobu co jsem plavala stáli totiž u břehu, tulili se a brýle měli stále na očích.
Mé další předsevzetí, že budeme jíst zdravěji narazilo při prvním nákupu potravin. Po několika letech jsem totiž zjistila, že můj muž nemá rád tmavý semínkový chleba. Toto zjištění vyústilo v menší výměnu názorů (taky se hádáte kvůli blbostem?), která ale skončila kompromisem... Tmavé semínkové rohlíky rád má.
Posledním předsevzetím je, že budeme více šetřit. Toto už si říkáme docela dlouho, ale zdá se, že efekt je opačný, než bych očekávala. Nicméně letos si zapisujeme do speciálního sešitku všechny výdaje a na konci měsíce uděláme statistiku a zjistíme za co nejvíce utrácíme a kde můžeme ušetřit.

... Vidíte tedy, že má náruživost při předsevzetích je opravdu divoká. Držte mi palce ať vydžím. Já budu držet palce zase vám, ať vy splníte ta vaše předsevzetí. Máte nějaká? Jaká?

Vánoce u nás

25. prosince 2013 v 23:07

Stav dlouhého čekání na Štědrý den se velmi rychle přehoupnul na stav vzpomínání na Štědrý den. Vždy před Vánoci si říkám, že se to strašně vleče a pak se nestačím divit, že už je Boží hod. Tyto Vánoce jsou pro nás první s dítětem. (No dobře, už loni byly, ale to neměl náš malý ježíšek ani měsíc, takže se to nepočítá.) Celý advent jsem se psychicky připravovala na to, že TEN den nebude vše podle plánu a dokonalé tak jak bych si představovala. Dvacátéhočtvrtého od rána jsem čekala co se pokazí a já vám to tady pak budu moc s trochou nadsázky napsat...Ale ono nic! Celý den a následně večer byl úžasný, troufám si říct idilický (nuda, co Smějící se? )
Ale není to tak. Užili jsme si spoustu zábavy.
Náš malý Otesánek nás bavil při večeři svou touhou po kaprovi. Potom, co jsem ho nakrmila polévkou a dětskou úpravou bramborového salátu, dala jsem mu zkusit ze svého talíře malý kousek kapra. Když ho spokl, doširoka otevřel pusu a začal prudce mávat nožkama a rukama. V tu chvíli jsem pochopila, proč se říká, že "se na to třese". Takhle mně (a svému tátovi taky) snědl skoro celou porci kapra.


Když jsme zpívali koledy, náš malý dýdžej nám k tomu pouštěl jako doprovod melodii jedné ze svých hraček. Znělo to jako nějaký nový hudební žánr.
A pak jsem slavnostně vybrala první dárek z hormady dalších, který byl samozřejmě určený nejmladšímu členovi rodiny. Důležitě jsem rozbalila dárek a pokoušela jsem se jej obdarovanému předvést, ale byl natolik zaujatý roztrhaným balícím papírem, že mě a novou hračku naprosto nevnímal. Naopak poslední dárek a zároveň hlavní dárek dne se okamžitě stal nejoblíbenější hračkou.


A proto Vám dám praktickou radu do života: Chcete-li si užít opravdu veselé Vánoce, pořiďtě si dítě.

Každopádně doufám, že ty letošní jste si užili, ať už s dětmi, nebo bez nich... napište mi, jaký byl ten váš Štědrý den... a taky co jsme měly na sobě (já měla červené úpletové šaty, ale hlavně!!! ve vlasech dvě vánoční sponečky-foto na facebooku).

"Móda přejde, styl zůstane" Coco Chanel

12. prosince 2013 v 22:27
Chtěla bych Vám doporučit film, který jsem nedávno viděla. Je to nejnovější celovečerní životopisný film o Coco Chanel.
Coco žila na přelomu 19. a 20. století a právě začátkem 20. století zásadně změnila ženský styl oblékání, který se od té doby až dodnes již tak výrazně jako tehdy nezměnil. Tato skutečnost mi připadá geniální! Už 100 let se oblékáme podle jedné osoby.
Už to jsou asi 2, nebo 3 měsíce, co jsem ten film viděla, takže si to detailně nepamatuji, ale utkvěly mi v paměti některé její myšlenky týkající se módy. A s těmi se docela ztotožňuji a myslím si, že by měly být pilíři stylu.
Chtěla se v šatech cítit pohodlně a měla ráda jednoduchost. Velmi výstižná je v tomto směru scéna, kdy zadává krejčímu objednávku na večerní šaty, které jsou (v té době) hodně netypické. Chce černé, bez korzetové výztuže a s výstřihem ne hlubším, než deset centimerů (!) .
Určitě se podívejte na film Coco before Chanel. Je poučný a zajímavý. Doporučuju!

Kouzlo jménem "káva"

6. listopadu 2013 v 21:10

Bez ranní kávičky pro mě nevychází slunce. Ale pokud jsem nucena vstát velmi brzo a opustit teplo domov, nemám čas si doma vychutnat kávu a v klidu posnídat. Po cestě na zastávku ale nedávno otevřeli "hladové okno" s pečivem a vaří i kávu s sebou. Pro takovéto situace je to ideální.
Ten pocit, kdy zima vleze všude, každý je zachumlaný do zimního kabátu a ani to ještě nestačí, je tma a na lidech postávajících v tom nečase je znát, že svou vyhřátou postel opouštěli se značnou nevolí. A já? Stojím mezi nimi, popíjím si svou ranní kávičku, papírový kelímek mi zahřívá ruce a v kombinaci s tvarohovým šátečkem mé chuťové pohárky prožívají něžné ranní probuzení. Vychází mi slunce.
...Nastupuju do autobusu a sedám si na volné místo. V tom na mě vybafne zamračený revizor "Dobrý den, kontrola jízdenek!" Fajn! Jízdenku mám, ale potřebovala bych třetí ruku abych udržela snídani, nevylila kávu a přitom vylovila z kabelky peněženku a z peněženky jízdenku. První na ráně je pan revizor, tak jej prosím aby mi mezitím kávu a tvarohový šáteček podržel. Vrhne na mě ohromený pohled ve stylu "co si jako ta holka myslí?!", ale pak snídaní vezme do rukou...
Asi na něj zablesklo mé vycházející slunce, nevím, ale v tu chvíli se začal usmívat. Já mu ukázala jízdenku, on mi poděkoval, já si od něj vzala svou snídani a taky poděkovala. Usmáli jsme se na sebe ... a jeli dál, každý svou cestou.
Nedělám si iluze, že ten den dal méně pokut (i když... Usmívající se ), ale minimálně jsme si zpříjemnili ráno trochu netypickou situací a aspoň na chvíli jsme si zvedli náladu.
A tak přemýšlím, co je větší magie. Jestli káva, nebo úsměv... Asi káva Smějící se.


A co vy? Máte něco, co si dokážete skutečně vychutnat a co vám zvedne náladu?

Že je to jen oblečení? (2)

4. září 2013 v 11:17
Modelky Karolina Kurkova a Crystal Renn se objevily v "Institucionální bílé" v březnovém vydání magazínu Interview v roce 2012. Kurkova a Renn jsou znázorněné jako sadistická sestra a zmatený pacient v jakési rozpadlé psychiatrické léčebně. Fotografie Steven Klein a styling Ludivine Poiblanc.





Tyto obrázky jsou jakýmsi pokračováním, či doplněním pěkných uměleckých fotografií z článku Že je to jen oblečení?Možná vás to překvapí, ale tyto fotky jsou opravdu z jednoho z předních světových módních magazínů. Nevím jak vám, ale mě tohle moc jako móda nepřipadá. Vede mě to spíše k zamyšlení se nad tím, co za lidi se pohybují v módním průmyslu.
Jakým dojmem na vás toto působí? Je to ještě umění? Napište mi do komentářů.

Pohled ženy, pohled muže

8. března 2013 v 11:15

Nedávno jsem na internetu narazila na nelichotivý žebříček nejméně přitažlivých celebrit. Pravděpodobně většina z vás o tomto žebříčku slyšela...já ne. Nikdy jsem se moc neorientovala ve světě showbusines. Mou odpovědí na "Jooo, toho přece musíš znát. Hrál v tom a tom a udělal skandál tam a tam." je většinou "Hmmm... Ne." Nicméně Sarah Jessica Parker patří mezi těch pár jmen, které si dokážu přiřadit ke tváři Usmívající se . A velmi mě proto překvapilo to, co jsem se v tomto žebříčku dočetla. S. J. P. si totiž drží jednu z prvních příček.
Ve všech ženských časopisech je opěvovaná jako módní ikona hodná následování. A pak se dočtete, že podle mužů je jendou z nejméně přitažlivých žen. To je šok! Absolutní deziluze!
Vedlo mě to k zamyšlení nad tím, podle čeho hodnotíme, co je krásné. Je zřejmé, že mužům se líbí na ženách něco jiného, než ženám samým. Tak co teď?


Myslím si, že základem je mít svůj vlastí styl, který je do určité míry flexibilní a dá se přizpůsobit rozličným situacím a lidem. Takový styl, ve kterém se budu cítit dobře a budu spokojená. Podle mě je ale potřeba brát v potaz (trochu) názor našeho protějšku. Přece jen je to on, kdo mě vidí lépe než se vidím já sama. Já mám na sebe jen omezený pohled (pouze ten, který mi poskytuje zrcadlo). To lidé okolo mě dokáží vidět celkový dojem "zvenku". Oni dokáží posoudit "ten top ti přidává kila navíc," nebo naopak "ty šaty ti dělají pěknou postavu," ..."ta barva ti prostě nesedí."
Často se ptám svého muže "Jak tento outfit na mě vypadá?" Někdy se jeho radou řídím, někdy ne. Z legrace mu říkám, že je "módní guru" Smějící se ... A jak to máte vy? Řídíte se názorem ostatních lidí/mužů?

A rada dne (nejen pro oblast módy) zní: Neberte se příliš vážně Mrkající
 
 

Reklama